Úvodní stránka

Úmluva o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů (dále jen "Newyorská úmluva") představuje jeden z nejdůležitějších nástrojů pro mezinárodní výkon rozhodčích nálezů. Tato úmluva byla podepsána dne 10. června 1958 v New Yorku v rámci konference OSN o mezinárodní obchodní arbitráži a vstoupila v platnost dne 7. června 1959. Pro Československo nabyla účinnosti dne 10. října 1959. Newyorská úmluva nahradila Ženevský protokol o doložkách o rozsudím z roku 1923 a Ženevskou úmluvu o vykonatelnosti cizích rozhodčích výroků z roku 1927.

Newyorská úmluva umožňuje fyzickým či právnickým osobám z různých států dohodnout se, že budou případné spory vzniklé z jejich vzájemných vztahů řešit v rozhodčím řízení namísto před národními soudy. Zároveň stanovuje podmínky, za nichž je možné na území smluvních států uznat a vykonat cizí rozhodčí nález, tj. rozhodčí nález, který byl vydán na území jiného státu. S takovými nálezy má být podle Newyorské úmluvy zacházeno stejně jako s domácími rozhodčími nálezy. Výkon rozhodčích nálezů poté probíhá podle práva státu výkonu. Newyorská úmluva poskytuje smluvním státům uzavřený výčet důvodů, pro které je možné uznání a výkon cizího rozhodčího nálezu odepřít. Mezi tyto důvody patří například neplatnost rozhodčí smlouvy, nezpůsobilost stran jednat či složení rozhodčího soudu v rozporu s ujednáním stran.

Jelikož má Newyorská úmluva v současné době 172 smluvních států, je možné ji považovat za jednu z nejúspěšnějších a nejdůležitějších smluv OSN v oblasti práva mezinárodního obchodu. S cílem podporovat účinný a jednotný výklad Newyorské úmluvy v jednotlivých smluvních státech vydal v roce 2016 Sekretariát UNCITRAL Příručku k Newyorské úmluvě.

Bližší informace je možné nalézt na stránkách Newyorské úmluvy.