Úvodní stránka

Dne 21. března 2019 vychází v Úředním věstníku Evropské unie nové nařízení, kterým se vytváří rámec pro prověřování přímých zahraničních investic proudících do Evropské unie ze třetích zemí.

Evropská unie tímto krokem reaguje na nové trendy v mezinárodním investičním prostředí a vytváří si nástroj, kterým bude moci reagovat v případech, kdy by působení investora ze třetí země mohlo představovat bezpečnostní hrozbu.

Hlavním přínosem nové legislativy má být posílení spolupráce členských států a Evropské komise na poli rizikových zahraničních investic. Nařízení umožní širokou výměnu potřebných informací a vzájemných upozornění na možná rizika. V praxi bude tento tzv. mechanismus spolupráce fungovat tak, že hostitelské státy budou v úzkém kruhu sdílet základní informace o právě prověřovaných investicích, pokud disponují národním prověřovacím mechanismem, nebo o investicích, o které se zajímají jiné členské státy nebo Komise. Ostatní členské státy a Komise pak budou moci k těmto investicím zasílat svá vyjádření. Váha stanoviska Komise by měla být větší u investic, které by mohly mít dopad na významné unijní projekty a programy, jako jsou např. Galileo, Horizon 2020, transevropské sítě a další. Finální slovo však bude vždy mít hostitelský stát sám.

Právě pro potřeby výměny informací na unijní úrovni bude potenciálně rizikový investor, popř. unijní společnost, do které investice směřuje, předkládat hostitelskému státu informace, pokud si o ně požádá. Jedná se o informace o vlastnické struktuře investora i cílové společnosti, přibližné hodnotě investice, oboru podnikání investora i cílové společnosti, hospodářské přítomnosti investora v jiných členských státech Evropské unie, o zdroji financování investice a datu, ke kterému je investice realizována.

Nařízení rovněž stanovuje několik základních principů pro fungování národních prověřovacích mechanismů, kterým v tuto chvíli disponuje 14 členských států. Prověřovací mechanismy by měly být transparentní a obsahovat jasné lhůty, neměly by diskriminovat mezi zahraničními investory, měly by zajistit ochranu důvěrných informací, umožnit investorovi využít opravný prostředek proti rozhodnutí státu o investici a jejich součástí by měl být nástroj k zamezení obcházení mechanismů.

Nařízením však není stanovena povinnost národní prověřovací mechanismus zřídit. Toto rozhodnutí zůstává plně v rukou členského státu. Nevytváří se ani žádná forma společného prověřovacího mechanismu.

Pro potřeby členských států a Komise je v nařízení uveden otevřený seznam faktorů, které mohou napovědět, zda by daná investice mohla představovat určité riziko. Zvažovány by měly být možné dopady investice na kritickou infrastrukturu, kritické technologie, na dodávky kritických vstupů, možnost přístupu k citlivým informacím či dopad na svobodu a pluralitu médií. Zmíněny jsou i potenciálně rizikové charakteristiky zahraničního investora, zejména to, zda je kontrolován vládou třetí země, zda se již dříve podílel na činnostech s negativním dopadem na bezpečnost nebo veřejný pořádek či zda může být zapojen do nelegálních aktivit.

Každý členský stát i Evropská komise zřídí tzv. kontaktní místo, které bude sloužit k výměně potřebných informací. Jako fórum pro diskuzi o aktuálních trendech, sdílení dobré praxe a výměnu názorů bude fungovat expertní skupina zřízená při Komisi. Nařízení umožňuje rovněž spolupráci s relevantními orgány jiných zemí.

K průběžnému sledování trendů by měly přispět členské státy tím, že budou každoročně Komisi obecně informovat o vývoji na poli investic na vlastním území. Na základě těchto dat bude Komise vydávat výroční zprávy za celou Evropskou unii.

Zaručena bude ochrana důvěrných či utajovaných informací, které by mohly být předmětem spolupráce.

Nařízení vstoupí v platnost 10. dubna 2019. Účinné však bude teprve po 18 měsících, tedy v říjnu 2020, neboť bude ze strany některých členských států vyžadovat úpravu domácí legislativy.

 česká verze nařízení [pdf, 449 kB]

 anglická verze nařízení [pdf, 447 kB]