Úvodní stránka

Obchod službami Zdroj: https://sapling-inc.com/logistics-2/ Obchod službami v globální ekonomice

Obchod službami tvoří 25 % celkového světového obchodu. Jeho význam ve světové ekonomice však rychle narůstá a jedná se tak o nejrychleji rostoucí oblast mezinárodního obchodu. Řada služeb, jako jsou dopravní, finanční, komunikační a další služby, je navíc přímo napojena na obchod se zbožím. Volný obchod službami je tak důležitým faktorem, podporujícím rozvoj mezinárodního obchodu a efektivní fungování globálních hodnotových řetězců. Význam tohoto sektoru dále podtrhuje fakt, že služby představují polovinu světových pracovních míst, přičemž s mírou vyspělosti dané ekonomiky tento poměr dále narůstá. V neposlední řadě je tento sektor cílem 40 % veškerých přímých zahraničních investic.

Nejrychleji rostoucím sektorem světového obchodu službami jsou informační a komunikační technologie (ICT), jako například správa sítí, tvorba komunikačních řešení, správa a analýza dat, vývoj softwarových programů, digitálních aplikací nebo webových stránek, či zajištění kybernetického zabezpečení. V pořadí druhým nejrychleji rostoucím segmentem jsou obchodní služby, které zahrnují široké spektrum činností zaměřených převážně pro podniky (výzkum a vývoj, právní a účetní činnosti, marketing apod.). Tento trend souvisí s využíváním zahraničních subdodavatelů, tedy tzv. outsourcing, například k zajištění právních, účetních či marketingových služeb v zahraničí. Dalším rychle rostoucím odvětvím je stavebnictví, které však ve světových statistikách obchodu službami kolísá dle hospodářských cyklů podobně jako finanční a dopravní služby. Významný je také turismus, který je v globálním měřítku po obchodních službách v pořadí druhým nejobjemnějším sektorem exportu služeb.

Obchod službami v ČR

Sektor služeb tvoří 60 % HDP České republiky a 54 % pracovních míst. V celkovém objemu obchodu ČR představuje obchod službami podíl téměř 13 %, přičemž více služeb ČR vyváží, než dováží. V roce 2015 ČR exportovala služby v hodnotě 23 miliard USD a importovala služby v hodnotě 20 miliard USD. Mezi hlavní exportní destinace českých vývozců služeb patří členské státy EU, kam z ČR směřuje 71 % exportu služeb (více informací o obchodu službami na vnitřním trhu EU naleznete v sekci Podnikání v EU). Dalšími významnými partnery jsou zejména USA, Švýcarsko a Rusko, které dohromady pokrývají téměř 15 % exportu služeb. Dopravní služby a turismus patří co do objemu mezi hlavní exportní odvětví služeb. České firmy však hojně exportují také informační a komunikační služby, inženýrské a architektonické služby, obchodní, stavební služby apod.

Formy mezinárodního obchodu službami

Tradiční představa mezinárodního obchodu předpokládá přeshraniční dodávání určitého zboží či služby z jedné země do druhé. V případě služeb může být tato forma obchodu v řadě případů problematická. Technologický pokrok a digitalizace nicméně přinesl a nadále rozvíjí řadu nových možností poskytování nejrůznějších služeb “na dálku“. Vedle přeshraničního obchodu jsou však rozlišovány také další způsoby, jakými mohou být služby poskytovány dodavatelem z jedné země odběrateli z jiné země.

Světová obchodní organizace (WTO) definuje čtyři způsoby obchodu službami:

• Mode 1: přeshraniční obchod službami (dodání služby z území jednoho státu na území jiného státu, např. elektronické bankovní služby, on-line kurzy či informační a komunikační služby)
• Mode 2: spotřeba v zahraničí (situace, kdy spotřebitel cestuje za službou do jiného státu, aby tuto službu mohl využít, např. turistické služby)
• Mode 3: komerční přítomnost (situace, kdy daná firma, např. banka nebo hotel, zřídí k poskytování služeb v zahraniční svoji pobočku, popř. zde založí dceřinou společnost. Jedná se o nejrozšířenější způsob mezinárodního obchodu službami. Transakce těchto poboček/dceřiných společností v zahraničí se však do statistik mezinárodního obchodu službami bohužel nepromítají)
• Mode 4: pohyb fyzických osob (např. pobyt investora, manažera či odborníků firmy za účelem zřízení a provozování zastoupení/dceřiné společnosti k poskytování služeb, pobyt obchodníků za účelem sjednání kontraktu na poskytování služeb, či přímo samotných kvalifikovaných poskytovatelů služeb k realizaci určité zakázky)

Při každém z těchto způsobů poskytování služeb jsou zahraniční subjekty na daném trhu vystavovány nejrůznějším podmínkám, požadavkům či omezením. Tyto podmínky mohou představovat překážku v přístupu na daný trh (omezení počtu zahraničních subjektů, osob, transakcí, objemu zahraničního kapitálu, či omezení právní formy daného zahraničního subjektu), nebo cíleně znevýhodňovat zahraniční konkurenci. Odstranění, či alespoň zmírnění takových podmínek a omezení se pak může stát předmětem jednání o liberalizaci obchodu službami, která probíhají v rámci mnohostranného obchodního systému (prostřednictvím WTO) i v rámci hlubších dvou či vícestranných iniciativ (obchodní dohody). Tato jednání mají stranám vzájemně zajistit přístup na trh, garanci národního zacházení a zacházení podle doložky nejvyšších výhod, a tím podpořit konkurenci a spravedlivé tržní prostředí. Efektivnější trh služeb prospívá také obchodu zbožím a přílivu investic. Liberalizace obchodu službami tak otevírá nové obchodní příležitosti napříč všemi oblastmi hospodářství a přispívá ke zvyšování konkurenceschopnosti v globální ekonomice.

Mezinárodní spolupráce v obchodu službami

Mezinárodní pravidla obchodu službami upravuje Světová obchodní organizace (WTO) prostřednictvím Všeobecné dohody o obchodu službami (GATS), která vstoupila v platnost v roce 1995. Jedná se o mnohostrannou dohodu mezi zeměmi, které jsou členy WTO (v současnosti 164 členů). Dohoda se vztahuje na opatření, která ovlivňují obchod službami, ať jde o zákony, nařízení, směrnice, pravidla, rozhodnutí či administrativního opatření. Dle GATS mají tato opatření respektovat hlavní principy, kterými jsou závazek poskytnutí přístupu na trh (neomezovat přístup poskytovatelů služeb ostatních členů WTO), národního zacházení (zacházení jako s domácími subjekty) a zacházení podle doložky nejvyšších výhod (zacházení jako se subjekty kteréhokoli jiného člena WTO). Dohoda se však nevztahuje na nezbytná opatření k ochraně života, zdraví či veřejné morálky, k zajištění bezpečnosti a ochrany základních bezpečnostních zájmů, k ochraně soukromí, či k dosažení dalších legitimních cílů. Dohoda pokrývá všechny sektory služeb, s výjimkou těch, které jsou dodávány "při výkonu vládní moci", tedy nikoli na komerčním základě či v rámci konkurence. Každý člen si ovšem sjednává individuální seznam závazků pro jednotlivé sektory služeb, s možností uplatnění nezbytných dodatečných výjimek. Součástí dohody je také závazek k progresivní liberalizaci obchodu službami, který předjímal postupné posilování úrovně liberalizace obchodu službami mezi členy WTO. Příslušná jednání nicméně dosud pokračují bez dosažení nezbytného konsenzu.

Jednání členů WTO o posílení liberalizace obchodu službami nad rámec dohody GATS v posledních 20 letech nepřinesla významnější pokrok. Skupina členů, která je zastáncem hlubší liberalizace, se proto rozhodla pokročit v této oblasti formou pouze vícestranné iniciativy, jejímž cílem je sjednání Dohody o obchodu službami (TiSA).

 

Kontakty:

V případě potřeby doplňujících informací k dané problematice se obracejte na Ministerstvo průmyslu a obchodu — Odbor obchodní politiky a mezinárodních ekonomických organizací

Petr Fiala — oddělení společné obchodní politiky

tel.: 224 852 664

E—mail: fiala@mpo.cz

Kateřina Hradilová - oddělení společné obchodní politiky

tel.: 224 853 045

E—mail: hradilova@mpo.cz