Úvodní stránka

Systémy celních preferencí jsou obchodně politická opatření, v jejichž rámci poskytují rozvinuté země či jejich uskupení rozvojovým zemím a územím jednostranně zvýhodněný přístup na vlastní trhy. Děje se tak v souladu s doporučením UNCTAD z roku 1968 a na základě výjimky k doložce nejvyšších výhod GATT/WTO, přičemž platí, že systém musí být všeobecný, nereciproční a nediskriminační. Opatření mají primárně za cíl napomáhat rozvojovým a zvláště nejméně rozvinutým zemím v odstraňování chudoby, prosazování udržitelného rozvoje a řádné správy věcí veřejných. Konkrétně mají přispívat k tomu, aby se rozvojové země více zapojovaly do mezinárodního obchodu a zvýšené výnosy plynoucí především z vývozu mohly využívat na podporu vlastních strategií zaměřených na udržitelný rozvoj, snižování chudoby, vytváření nových pracovních míst.

EU zavedla vlastní systém všeobecných celních preferencí známý pod zkratkou GSP ("Generalised System of Preferences") jako první z adresátů doporučení již v roce 1971. Systém funguje na základě poskytování celních úlev s tím, že státy zahrnuté do tohoto systému dováží zboží do EU bezcelně nebo se sníženým clem.

1. ledna 2014 se začala provádět nová pravidla pro poskytování preferenčního zacházení v rámci systému GSP, stanovená nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 978/2012. Evropské ekonomické subjekty měly více jak rok na to, aby se novým podmínkám přizpůsobily.

Základní osa systému GSP v podobě tří různých režimů zůstává zachována:

• obecný režim "GSP" — je poskytován rozvojovým zemím na základě výše jejich příjmu na hlavu;
• speciální pobídkový režim pro udržitelný rozvoj a řádnou správu věcí veřejných "GSP+" — dodatečné preference (nulová celní sazba pro vybrané produkty) pro rozvojové země, které se zavázaly implementovat základní mezinárodní konvence Organizace spojených národů a Mezinárodní organizace práce;
• zvláštní režim pro nejméně rozvinuté země "EBA" — bezcelní dovoz všeho kromě zbraní.

 

Důvodem změn v GSP byl především měnící se ekonomický význam jednotlivých zemí na globálních trzích (zvyšující se konkurenceschopnost rychle se rozvíjejících ekonomik, zaostávání chudých zemí). Hlavní změnou v novém nařízení je proto snížení počtu příjemců preferencí tak, aby z GSP těžily jen ty státy, které to skutečně potřebují, a nebyl na ně vyvíjen takový konkurenční tlak.

• Pro účast ve schématu tak již není způsobilá řada států:
  • Státy, jejichž HNP na hlavu dosáhl dle klasifikace Světové banky tři po sobě následující roky úrovně "high—income" (Saudská Arábie, Kuvajt, Bahrajn, Katar, Spojené arabské emiráty, Omán, Brunej, Macao) nebo "upper middle income" (Venezuela, Brazílie, Uruguay, Argentina, Bělorusko, Rusko, Kazachstán, Gabon, Libye, Malajsie, Palau, Ázerbájdžán, Írán. Nyní již tuto podmínku splňují také Ekvádor, Maledivy, Thajsko a Čína).
  • Státy s preferenčním přístupem na trh EU, který je alespoň tak výhodný jako schéma GSP. Zde se zejména jedná o státy mající s EU uzavřené asociační dohody (například Maroko, Alžírsko, Tunisko, Egypt, Libanon, Jordánsko) či dohody/prozatímní dohody typu "Economic Partnership Agreement" — EPA (například Pobřeží Slonoviny, Ghana, Kamerun, Kenya, Mauricius, Jamajka, Bahamy či Trinidad a Tobago) a dále o Mexiko a Jižní Afriku.
  • Zámořská teritoria, která mají zajištěný alternativní přístup na trhy rozvinutých států (například Anguilla, Aruba, Tokelau či Falklandské ostrovy).

 

Dále nové nařízení sleduje tyto cíle:

• Zatraktivnit nadstavbový režim GSP+, určený rozvojovým zemím, které jsou zranitelné z hlediska nedostatečné diverzifikace a nedostatečného začlenění do mezinárodního obchodu — Ekonomické podmínky vstupu do režimu se zmírnily, o GSP+ tak mohou žádat země, kterým to do této doby nebylo umožněno; vstup je nyní možný kdykoliv během roku při splnění daných podmínek. Na druhou stranu však byly posíleny závazky příjemců režimu GSP+, co se týče implementace základních standardů v oblasti lidských a pracovních práv, životního prostředí a dobrého vládnutí.
• Zpřísnit ochranný mechanismus pro textilní průmysl EU (nově se vztahuje na obojí textil i oděvy) a vybraných chemických produktů (zejména ethylalkoholy) — všechny tyto produkty přestanou požívat preferenčních celních sazeb GSP, pokud meziroční růst exportu daného příjemce do EU dosáhne 13,5 % (dříve 20%).
• Zvýšit stabilitu systému — nařízení má desetiletou platnost (dříve bylo předmětem revize každé tři roky), což zvýší předvídatelnost pro ekonomické aktéry v EU.
• Rozšířit produktové pokrytí systému
  • Režim GSP byl rozšířen o některé nové produkty, jako kovy a slitiny kovů (kovy vzácných zemin, alkalické kovy, surové olovo, wolfram, hořčík a titan), produkty chemického průmyslu (oxid hlinitý, síran amonný, dusičnan sodný a soli podvojné) a také o výtažek tříselný mimózový.
  • Některé dosavadní produkty obecného režimu GSP byly zároveň reklasifikovány ze statusu "citlivý" (tzn. se sníženou celní sazbou) na status "necitlivý" (tzn. s nulovou celní sazbou). Jedná se o řezané karafiáty, tabák orientálního typu, polyethylentereftalát a video přístroje pro záznam a reprodukci.
  • Nadstavbový režim GSP+ pak byl rozšířen o alkalické a vzácné kovy, oxid hlinitý a o surové olovo.

 

O hlavních změnách v systému GSP informuje přiložený leták. A dále prezentace "Co přinesou nová pravidla systému Všeobecných celních preferencí".

Kontaktní osoba: Mgr. Zuzana Machová, tel: +420 224 85 2930, e—mail: machova@mpo.cz