Úvodní stránka

Předmětem směrnice 2000/31/ES o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (dále jen „e-commerce směrnice“) je zajištění volného pohybu služeb informační společnosti. Tyto služby vymezuje směrnice (EU) 2015/1535 o postupu při poskytování informací v oblasti technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti. Poskytovatelé služeb informační společnosti mohou těžit z tzv. principu země původu, podle kterého je za jejich regulaci podle čl. 3 e-commerce směrnice odpovědný zejména členský stát, ve kterém jsou usazení. Jiné členské státy mohou ve směrnicí stanovených oblastech omezovat volný pohyb takovýchto služeb pouze za poměrně přísných podmínek upravených zejména v čl. 3 odst. 4 a 5 e-commerce směrnice.

Službou informační společnosti se podle článku 1 odst. 1 směrnice (EU) 2015/1535 rozumí jakákoli služba poskytovaná zpravidla za úplatu, na dálku, elektronicky a na individuální žádost příjemce služeb.

Přičemž

1. službou poskytovanou na dálku se rozumí služba poskytovaná bez současné přítomnosti stran,
2. službou poskytovanou elektronicky se rozumí služba odeslaná z výchozího místa a přijatá v místě jejího určení prostřednictvím elektronického zařízení pro zpracování (včetně digitální komprese) a uchovávání dat a jako celek odeslaná, přenesená nebo přijatá drátově, rádiově, opticky nebo jinými elektromagnetickými prostředky,
3. službou na individuální žádost příjemce služeb se rozumí služba poskytovaná přenosem dat na individuální žádost.

Příklady služeb, které nelze považovat za služby informační společnosti
(Příloha I směrnice (EU) 2015/1535)

1. Služby, které nejsou poskytovány "na dálku"
Služby poskytované za osobní přítomnosti poskytovatele a příjemce, a to i tehdy, použije-li se přitom elektronické zařízení:

• lékařská vyšetření nebo ošetření v lékařské ordinaci za použití elektronického zařízení a za osobní přítomnosti pacienta;
• prohlídka elektronického katalogu v prodejně za přítomnosti zákazníka;
• rezervace letenek pomocí počítačové sítě v cestovní kanceláři a za osobní přítomnosti zákazníka;
• zpřístupnění elektronických her v herně za osobní přítomnosti uživatele.

2. Služby, které nejsou poskytovány "elektronicky"

a) Služby materiální povahy, ačkoli jsou poskytovány elektronickými přístroji:

• stroje pro automatický výdej peněz nebo lístků (bankovky, jízdenky);
• vstup do silničních sítí, na parkoviště apod. podléhající poplatkům, a to i tehdy, jsou-li v místě vjezdu a výjezdu instalována elektronická zařízení kontrolující vstup a/nebo zajišťující řádné zaplacení,

b) služby poskytované off-line: prodej kompaktních disků nebo programového vybavení na disketách,

c) služby, které nejsou poskytovány elektronickými systémy pro zpracování/ukládání dat:

• hlasové telefonní služby;
• telefaxové/telexové služby;
• služby poskytované hlasově po telefonu nebo faxem;
• lékařské porady po telefonu/telefaxu;
• právnické porady po telefonu/telefaxu;
• přímý prodej po telefonu/telefaxu.

3. Služby, které nejsou poskytovány "na individuální žádost příjemce služeb"
Služby, které jsou poskytovány současně přenosem dat bez individuální žádosti neomezenému počtu jednotlivých příjemců (přenos z jednoho místa do mnoha míst):

• služby televizního vysílání (včetně časového videa) podle čl. 1 odst. 1 písm. e) směrnice 2010/13/EU;
• služby rozhlasového vysílání;
• teletext (televizní).

Vymezení pojmu "služba informační společnosti" je promítnuto do českého právního řádu zákonem č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti, který definuje službu informační společnosti jako jakoukoliv službu poskytovanou elektronickými prostředky na individuální žádost uživatele podanou elektronickými prostředky poskytovanou zpravidla za úplatu. Služba informační společnosti je přitom poskytnuta elektronickými prostředky, pokud je odeslána prostřednictvím sítě elektronických komunikací a vyzvednuta uživatelem z elektronického zařízení pro ukládání dat.