Úvodní stránka

Umístění hypertextového odkazu na internetové stránce na díla chráněná autorským právem a zveřejněná bez souhlasu autora za jistých okolností nepředstavuje "sdělování veřejnosti" 

Dne 8. září 2016 vydal Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SD EU“) rozsudek ve věci C-160/15, GS Media BV v. Sanoma Media Netherlands BV, Playboy Enterprises International Inc. a Britt Geertruida Dekker, v odpovědi na žádost o předběžné otázce Nejvyššího soudu Nizozemska týkající se výkladu čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29/ES o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti. Spor řešený na národní úrovni se týkal opakovaného umístění hypertextových odkazů na stránku, kde byly zveřejněny fotografie patřící společnosti Sanoma, vydavatelce měsíčníku Playboy.

Podle směrnice 2001/29/ES musí s každým sdělením díla veřejnosti souhlasit nositel autorského práva. SD EU v této souvislosti připomněl svoji předchozí judikaturu, která je rovněž podstatou položených předběžných otázek: týká se „sdělování veřejnosti“. Sdělování veřejnosti přitom vyžaduje individuální posouzení zohledňující řadu doplňujících kritérií, mj. je relevantní, zda uživatel při plné znalosti důsledku svého jednání zohledňuje přístup k chráněnému dílu a zda je povaha sdělování veřejnosti výdělečná. Ve svém rozsudku SD EU dále zdůraznil, že internet je prostor zvláště významný pro svobodu projevu a informací, a že hypertextové odkazy přispívají k jeho řádnému fungování, jakož i k výměně názorů a informací. Současně připustil, že v některých případech může být pro jednotlivce obtížné posoudit, zda se jedná o dílo autorskoprávně chráněné a zda k jeho zveřejnění již byl vysloven souhlas či nikoliv.

V případě, že je konkrétní osobou provedeno umístění hypertextového odkazu na dílo volně dostupné na jiné internetové stránce vědomým protiprávním zpřístupněním díla, např. na základě skutečnosti, že na toto byla osoba upozorněna nositeli autorského práva, představuje poskytnutí takového odkazu „sdělování veřejnosti“. Pokud je navíc toto umístění odkazu uskutečněno za účelem dosažení zisku, lze od původce umístnění očekávat ověření, zda dotčené dílo není zveřejněno protiprávně. V daném případě okolnosti nasvědčují tomu, že společnost GS Media si byla vědoma protiprávní povahy tohoto zveřejnění a nemůže vyvrátit domněnku, že umístění předmětných odkazů bylo provedeno s plnou znalostí protiprávní povahy tohoto zveřejnění.

Provozovatel bezplatného přístupu k wi-fi síti není odpovědný za porušení autorských práv, kterých se dopustil uživatel tohoto přístupu                         

Dne 15. září 2016 rozhodl SD EU ve věci C-484/14, Tobias Mc Fadden v. Sony Music Entertainment Germany GmbH, že v případě bezplatného zpřístupnění wi-fi sítě veřejnosti za účelem přilákání potenciálních zákazníků ke zboží nebo službám obchodu nenese  poskytovatel tohoto připojení za přesně vymezených podmínek odpovědnost za případné porušení autorských práv, jehož se dopustil uživatel. Rozsudek je odpovědí na žádost o předběžné otázce zemského soudu I v Mnichově.

SD EU v rozsudku konstatoval bezplatné připojení wi-fi sítě veřejnosti za uvedeným účelem za „službu informační společnosti“ ve smyslu směrnice 2000/31/ES o elektronickém obchodu[1], přičemž potvrdil, že v případě splnění tří kumulativních podmínek (poskytovatel není původcem přenosu; nevolí příjemce přenášené informace; nevolí ani nezmění obsah přenášené informace) nenese ve smyslu citované směrnice poskytovatel, který zprostředkovává přístup ke komunikační síti, odpovědnost. Nositel autorských práv se proto nemůže vůči tomuto poskytovateli domáhat náhrady škody na základě toho, že tato síť byla užita třetími osobami k porušení jeho práv.

V rozsudku SD EU také shledal, že se nositel práv může u vnitrostátního soudního nebo správního orgánu domáhat, aby bylo takovému poskytovateli nařízeno ukončit veškeré porušování autorských práv, jehož se dopouští jeho zákazníci, popř. mu lze uložit přijetí opatření k prevenci tohoto porušení. Podle vyjádření SD může příkaz k zabezpečení internetového připojení heslem zajistit jak práva duševního vlastnictví nositele autorských práv, tak i právo na svobodu podnikání poskytovatelů připojení a svobodu informací uživatelů sítě. K zajištění tohoto odrazujícího účinku je přitom nezbytné, aby byli uživatelé povinni uvést svou totožnost kvůli zamezení jejich anonymního jednání.

---

[1] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu („směrnice o elektronickém obchodu“).