Úvodní stránka

Ministerstvo průmyslu a obchodu iniciovalo výzkumnou potřebu prostřednictvím minitendru v rámci programu BETA2 administrovaného Technologickou agenturou ČR na projekt týkající se konceptu Společnosti 4.0. Cílem výzkumu bylo podrobné zmapování zprostředkovatelů audiovizuálního i neaudiovizuálního autorskoprávně chráněného obsahu, a to jak legálně,           tak nelegálně distribuovaného, včetně dopadů případného přijetí legislativních i nelegislativních opatření na rozvoj konceptu Společnosti 4.0 v České republice. Současně měli řešitelé analyzovat dopad na trh, pokud by vznikla legislativa obsahující body rozpracované v doporučení Komise (EU) 2018/334.^[1] Na základě stanoveného cíle   projektu tak vznikla Studie poskytovatelů vybraných služeb informační společnosti v České republice v rámci Společnosti 4.0 (dále jen „studie“          nebo „závěrečná zpráva“).  Studie obsahuje dvě hlavní části, a to datovou a právní, včetně kapitoly naznačující legislativní a nelegislativní opatření, jimiž by se příslušné odpovědné resorty mohly inspirovat. Hlavní závěrečná zpráva je doplněna jednou veřejnou přílohou. V rámci datové analýzy společností poskytujících v České republice online přístup k autorskoprávně chráněnému obsahu byly subjekty rozděleny do šesti kategorií, přičemž analýza těchto poskytovatelů služeb se skládala z menších, dílčích analýz: z dotazníkového šetření mezi studenty škol; analýzy veřejně dostupných informací ohledně poskytovatelů hostingových služeb ohledně dostupnosti obsahu a cenové politiky; analýzy přenesených dat ve spolupráci s CESNET; technické analýzy obsahu a  analýzy zprostředkované Českou národní skupinou Mezinárodní federace fonetického průmyslu, z.s.         (ČNS IFPI).

Na základě výše uvedených analýz bylo možné konstatovat, že: (1) V kategorii Hostingové služby umožňující vyhledávání obsahu veřejností má zcela dominantní postavení server Uloz.to. Ostatní poskytovatelé v této kategorii souhrnně nedosahují ani pětiny jeho tržního podílu. (2) V kategorii Poskytovatelé audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání zastává nejvýznamnější postavení služba Google Play, dále Spotify a Netflix. Ostatní poskytovatelé mají spíše nevýznamné postavení. (3) V kategorii Prodejci elektronických knih a online knihovny nelze konstatovat, že některý z analyzovaných poskytovatelů má dominantnější postavení na trhu než ostatní. (4) V kategorii Webové rozcestníky má nejvýznamnější postavení služba Multishare.cz následovaná Sledujufilmy.cz. Ostatní mají minoritní postavení. (5) V kategorii Hostingové služby bez možnosti vyhledávání obsahu veřejností má významné postavení služba Drive.Google.com, následovaná Mega.nz a Onedrive.com. Ostatní mají minoritní postavení. (6) V kategorii Webové rozcestníky pro získání digitálního obsahu prostřednictvím nástroje BitTorrent je nejvýznamnějším tuzemským serverem Cztorrent.net, zahraničními pak  Thepiratebay3.org, Rarbg.to, 1337x a Torrentz2.to.     (7) V kategorii Sociální sítě jednoznačně dominují Facebook.com a YouTube.com.

Část obsahující analýzu jednotlivých bodů doporučení Komise (EU) 2018/334 podrobně popisuje body doporučení, které se vztahují k některým aspektům týkajícím se poskytování hostingových služeb spočívajících v uchovávání informací poskytnutých příjemcem služby. Tyto body se dotýkají například předkládání a zpracování oznámení, informování poskytovatelů obsahu o možném porušování práv  duševního vlastnictví a umožnění podání reakce. Jako hlavní závěr právní části závěrečné zprávy vyplývá, že aktuálně platný právní rámec v České republice, plynoucí zejména z úpravy zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů, a směrnice o elektronickém obchodu[2], podle řešitelů dostatečně naplňuje požadavky na ochranu práv k duševnímu vlastnictví a případná snaha o jeho změnu prostřednictvím „překlopeného“ doporučení ve formě legislativy by pravděpodobně vedla spíše k neuspokojivým výsledkům při vynaložení značných nákladů, jak ekonomických,                              tak i neekonomických. Pro úplnost je třeba uvést, že z doporučení nelze vyhodnotit dostatek podkladů pro přijetí národní legislativy. Podle řešitelů se jeví jako vhodné podporovat princip sektorového přístupu k regulatorním opatřením, samoregulaci a zajištění spolupráce mezi všemi subjekty. Zvláštní legislativní úprava se v tuto chvíli nejeví jako nezbytná. Pokud jde o závěrečná doporučení ze strany řešitelů, závěrečná zpráva rozpracovává čtyři opatření legislativní a šest opatření nelegislativní povahy. Řešení legislativní povahy se podle řešitelů mohou orientovat     i na působnost a pravomoci orgánů veřejné moci na úseku zpřístupňování obsahu - pracují         tak s opatřením k odstraňování protiprávního obsahu výměnou za možnost sdílet předměty legálně, nebo s vytvořením databáze hashů protiprávního obsahu, modifikací pravidel pro obsah vytvářený uživateli a se vznikem specializovaného soudu k rozhodování sporů z duševního vlastnictví na internetu. Nelegislativní opatření se zaměřují spíše na prevenci a spolupráci všech dotčených stran: k řešení může podle řešitelů přispět například vzdělávání učitelů a práce s mládeží, vzdělávání soudců v oblasti ochrany práv duševního vlastnictví, seznam webových stránek poskytovatelů hostingových služeb šířících protiprávní obsah nebo dobrovolná registrace autorských děl aj. 

Výsledky obsažené v závěrečné zprávě budou prezentovány dne 12. listopadu 2018                         na Podnikatelské radě organizované MPO.

 

---

[1] Doporučení Komise (EU) 2018/334 ze dne 1. března 2018 o opatřeních pro efektivní boj proti nezákonnému obsahu online

[2] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (směrnice o elektronickém obchodu)