Úvodní stránka

1. Co je online tržiště?

Nejprve je třeba rozlišit online tržiště od běžného e-shopu. Zatímco v e-shopu nabízí své zboží zpravidla jeden výrobce/podnikatel svým zákazníkům, online tržiště je pouze zprostředkovatelem mezi mnoha prodávajícími a nakupujícími. Jinými slovy, online tržiště poskytuje platformu, prostřednictvím které mohou jiné podniky oslovovat své zákazníky. Typicky se jedná např. o aukční portály či nákupní galerie.

V tomto typu obchodování typicky figuruje několik subjektů:

• zprostředkovatel, tedy nějaká on-line platforma, přes kterou je zboží nebo služba nabízena
• prodávající-obchodník, tedy osoba, která nabízí svoje výrobky a služby na on-line platformě v souvislosti se svým podnikáním (definice v čl. 3 písm. f),
• prodávající – neobchodník, tedy osoba, která nejedná na online tržišti v souvislosti se svým podnikáním. Může se jednat např. o osobu, která jednorázově prodává bazarové zboží. Důležité je, že tento prodej nijak nesouvisí s jeho podnikáním.
• nakupující – může se jednat o spotřebitele, ale i o podnik

2. Jaké nové povinnosti přinese DSA pro tato tržiště?

Nařízení DSA zavádí pro online tržiště následující specifická pravidla[1]:

• tzv. pravidlo „know your business customer“
• povinnosti vztahující se k uspořádání online rozhraní platformy
• povinnost informovat zákazníka o nezákonných výrobcích či službách

Povinnosti se ale nevztahují na všechna online tržiště – ta, která jsou mikro nebo malými podniky, mají výjimku a povinnosti plnit nemusí.[2]

Pravidlo „poznej svého obchodního zákazníka“

První povinnost „know your business customer rule“ neboli „poznej svého podnikového/obchodního zákazníka“ znamená, že si tržiště musí od obchodníka aktivně vyžádat některé základní identifikační údaje. Cílem je především zajištění bezpečného, důvěryhodného a transparentního online prostředí, kde nebudou nabízeny výrobky, které jsou v rozporu s právními předpisy (např. nebezpečné nebo padělané výrobky) a snadnější stíhání podvodníků, kteří takové výrobky nabízí.

Jaké identifikační údaje musí online tržiště požadovat od obchodníka?

• kontaktní informace (jméno, poštovní adresu, telefonní číslo, e-mailovou adresu);
• kopii dokladu či jinou elektronickou identifikaci (např. bankovní identita, MojeID aj., viz stránky Ministerstva vnitra);
• údaje o platebním účtu;
• informaci, zda je zapsán v obchodním či jiném rejstříku a případně registrační číslo;
• autocertifikaci obchodníka, kterou se zavazuje nabízet výrobky nebo služby, které jsou v souladu s právem EU (právo EU stanovuje požadavky na různé typu výrobku, např. hračky jsou z důvodu ochrany dětí přísně regulovány a musejí nést označení CE)

Poté, co tyto informace obdrží, musí je poskytovatel online tržiště zkontrolovat – může např. využít volně dostupné oficiální databáze nebo si od obchodníka vyžádat další podklady (kopie dokladu totožnosti, výpisy z obchodního rejstříku aj.). Až poté, co tyto informace bude mít poskytovatel ověřené, může obchodníkovi umožnit využívání jeho služeb, tedy obchodování na online tržišti. Online tržiště má pak povinnost tyto informace uchovávat po dobu 6 měsíců a ve stanovených případech může informace poskytnout např. veřejným orgánům. Kontaktní informace, informace z obchodního rejstříku a autocertifikaci musí poskytovatel zpřístupnit na online rozhraní, kde je prezentována informace o produktu či službě.

Online rozhraní

Pokud obchodník prodává či nabízí svoji službu, musí (stejně jako v offline světě) poskytnout zákazníkovi rozličné předsmluvní informace (např. dle zákona o ochraně spotřebitele, zákona o nekalých praktikách atd.). Dle nařízení DSA musí online tržiště svoje online rozhraní koncipovat tak, aby obchodník mohl tyto informační povinnosti snadno splnit. Obchodníkům musí být umožněno, aby poskytli alespoň následující údaje:

• jasnou a jednoznačnou identifikaci výrobků nebo služeb
• znak identifikující obchodníka – může se jednat např. o ochrannou známku, logo, symbol
• informace o označeních v oblasti bezpečnosti výrobků (např. logo CE)

Poskytovatelé poté musí v rámci svých možností posoudit, zda jsou uvedené informace úplné. Poskytovatel dále musí provádět náhodné kontroly, aby ověřil, zda nabízené výrobky nebo služby nejsou nezákonné (např. prověření na oficiálních, volně dostupných online databázích jako je RAPEX).

Právo na informace

Ačkoliv existuje spousta nástrojů, jak zabránit tomu, aby byly na trhu nabízeny nezákonné výrobky nebo služby, pokud se něco takového stane, má online tržiště povinnost informovat spotřebitele, který si výrobek nebo službu koupil o tom, že je služba nebo výrobek nezákonný (např. že jde o padělek), o totožnosti obchodníka a o jakýchkoliv relevantních prostředcích náhrady. V případě, že poskytovatel nemá kontaktní údaje všech spotřebitelů, kteří si nezákonnou službu nebo výrobek koupili, musí poskytovatel zveřejnit informace o nezákonnosti na svém online rozhraní.

 

---

 

[1] Tento článek se týká pouze povinností stanovených specificky pro on-line tržiště. DSA stanovuje taktéž další povinnosti, které musí splňovat všechny digitální služby – např. povinnosti týkající se transparentnosti, povinnost zveřejnit kontaktní místo aj.

[2] Dle doporučení Komise 2003/361 se mikropodnikem rozumí podnik, který zaměstnává méně než 10 osob a jehož roční obrat a/nebo bilanční suma roční rozvahy nepřesahuje 2 miliony EUR a malým podnikem podnik, který zaměstnává méně než 50 osob a jehož roční obrat a/nebo bilanční suma roční rozvahy nepřesahuje 10 milionů EUR.