Úvodní stránka

Soudní dvůr EU (dále jen „SD EU“) dne 7. srpna 2018 ve věci C‑521/17, Coöperatieve Vereniging SNB-REACT U. A. (dále jen „SNB-REACT“) proti Deepaku Mehtovi rozhodl, že směrnice 2000/31/ES o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu („směrnice o elektronickém obchodu“); (dále jen „směrnice 2000/31/ES“), musí být vykládána v tom smyslu, že se v ní stanovená omezení odpovědnosti vztahují                         na poskytovatele služby pronájmu a registrace IP adres umožňující anonymní používání názvů internetových domén za předpokladu, že tato služba spadá do některé ze skupin služeb uvedených v čl. 12 – 14 směrnice 2000/31/ES a splňuje všechny příslušné podmínky pro uplatnění výjimky z odpovědnosti. Činnost takového poskytovatele má čistě technickou, automatickou a pasivní podobu, což znamená, že nezná ani nekontroluje informace přenášené či ukládané jeho zákazníky, a daný poskytovatel služby informační společnosti nehraje aktivní roli tím, že umožňuje svým zákazníkům optimalizovat jejich činnost spočívající v provozování on-line prodeje. Rozsudek je odpovědí na žádost o předběžné otázce odvolacího soudu v Tallinnu, Estonsko.

SNB-REACT, organizace zajišťující kolektivní zastupování majitelů ochranných známek, podala návrh na ukončení porušování práv deseti jejích členů panem Mehtou, držitelem IP adres,               na kterých byly zaregistrovány názvy internetových domén, v nichž byla protiprávně použita označení totožná s ochrannými známkami jejích členů, a internetové stránky, na nichž bylo protiprávně prodáváno zboží nesoucí tato označení. Držitel IP adres uvedl, že nezaregistroval názvy domén a internetové stránky, na něž poukazuje organizace SNB-REACT, ani nijak neužíval označení totožná s ochrannými známkami členů této organizace. Uznal sice, že je držitelem 38 000 IP adres, nicméně uvedl, že je pouze pronajímal dvěma společnostem. Konečně uvedl,     že vzhledem k této činnosti musí být považován pouze za poskytovatele přístupu k elektronické komunikační síti a za poskytovatele přenosu informací.

SD EU konstatoval, že směrnicí 2000/31/ES upravené výjimky z  odpovědnosti se týkají pouze případů, kdy poskytovatelé služeb informační společnosti neznají ani nekontrolují informace přenášené či ukládané osobami, jimž své služby poskytují. Doplnil tak svoji dřívější judikaturu, např. rozsudky ve věci C‑236/08 až C‑238/08, Google France a Google nebo rozsudek ve věci C‑484/14, Mc Fadden. Je na předkládajícím soudu, aby se ujistil, zda daný subjekt odpovídá definici poskytovatele služby informační společnosti a ověřil další aspekty týkající se možnosti uplatnění výjimky z odpovědnosti upravené ve směrnici 2000/31/ES.